Něco o nich....

Mýtus o věčně žijícím Fénixovi se opravdu táhne staletími. O tomto podivuhodném ptáku si vyprávěli lidé ve starověkém Egyptě, Sumeru, Babylónu, Asýrii, Tibetu, Indii, Číně, Řecku, Římě…

Tento pták přešel o mnoho století později i do našich pohádek jako "pták ohnivák". Ovšem nepředbíhejme a seřaďme si legendy chronologicky. Bude to trochu zdlouhavé čtení, ale třeba na něco přijdeme.

Zřejmě nejstarší je egyptský Fenix. Nejmenuje se samozřejmě Fénix, nýbrž "pták Benu" a rodí se každé ráno ve svém chrámu v Héliopoli z plamenů. Takto praví jedna verze - druhá, ač rovněž z Heliopo-li, je, jak tušíte, absolutně jiná. Pták Benu je prvotním božstvem. Je to zářivá podoba slunečního boha a do temnot chaosu přinesl první paprsek světla. Benu usedl na prvotní pahorek a vyrazil výkřik - první zvuk. O jeho autodafé se v této verzi nic neříká, tuto informaci prý dodali až Řekové. A jak si ho Egypťané představovali? Benu je vždy zobrazován jako volavka (potažmo volavka stříbřitá).

To je tedy jedna z antických verzí, ta nejméně pohádková. Podle dalších, zpracovaných většinou básníky (Ovidius, Plinius), Fénix přilétá do Héliopole rovněž jednou za pět set let, ale zcela sám. Zde se spálí ve vonných látkách, aby se mohl znovu zrodit mladý. Jeho proměna probíhá dost složitě: z popela vyvstane housenka, ta se po dovršení třetího dne začne měnit v ptáka. Tato přeměna trvá čtyřicet dní. Když je mladý Fénix dokončený, okamžitě odlétá do své vlasti v Arábii nebo Indii.

Ten tvor je zasvěcen slunci, a umělci, kteří zobrazili jeho podobu, jsou zajedno v tom, že se vzhledem i pestrým zbarvením peří liší od ostatních ptáků.

Nezdá se vám už těch legend a popisů bájného opeřence trochu mnoho? A to jejich výčet ještě zdaleka nekončí. Ve 4. století n. l. latinský křesťanský spisovatel Lucius Lactantius napsal o Fénixovi, jako symbolu nesmrtelnosti, celou báseň (De ave phoenice).

Lactantius neuvádí, odkud Fénix pochází. Jeho vlast líčí jako ráj na východě, kde pták žije zcela osamoceně. Délku jeho života určuje na tisíc let. Když Fénix cítí, že brzy zemře, odlétá, ale ne do Egypta, nýbrž do Sýrie. Zde umírá a znovu se rodí. Až teď odnáší syn otce do Egypta.

Brzo po básni De ave phoenice vznikla další skladba, jejímž námětem je Fénix. Autorem Věčného ptáka Fénixe je Claudius Claudianus (asi 370-405 n. l.). Rovněž z Afriky a přímo z Egypta. Takže, dalo by se říci, byl u zdroje a jeho výklad se nejvíce podobá první verzi původní pověsti o Bennovi. Podle něj má zázračný pták na hlavě zářivou korunku a když letí v noci, celý září a osvětluje okolí. Jeho chování je následující:

Fénix usedá na hnízdo a vítá slunce radostným zpěvem, kterým zároveň prosí o životadárný oheň, který mu Foibos poskytuje a ptáka zažehne. Znovuzrozený pták vyletuje z plamenů. Spalováním starého Fénixe vzniká léčivý vonný kouř, který prochází celým Egyptem.

Myslím, že by všechny tyhle popisy už mohly, jako Fénixova vizitka, postačovat. Jen pro úplnost ještě musím uvést, co se o něm vyprávělo v dalším starověkém centru kultury - Číně.

Podle čínských pověstí jsou Fénixové příbuzní ptáků Feng - chuangů a žijí v Arábii (země Tchien-fang-kuo). Když dovrší svých pětiset let, shromažďují se na vonných stromech, spalují se a znovu vstávají z popela. Rovněž tak král ptáků Feng povstává z ohně a je symbolem úspěšného vládce (podle některých autorů, je to vlastně jinak nazývaný tentýž Fénix).

V knize Kchu-pchien-cu je napsáno: Fénixové jsou podstatou ohně, žijí na hoře Tan-sue.

17.06.2008 13:48:06 | 0 komentářů | stálý odkaz

Co bude po smrti...???

Nevím, co bude po smrti ale možná tento krátký rozhovor dvou ještě nenarozených dětí může být také pro někoho vysvětlení.

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:

- Věříš v život po porodu?

- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom
se připravili na to, co bude pak.

- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme
běhat po svých a jíst pusou.

- No, to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně
směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu
je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.

- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než
jsme tady zvyklí.

- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život
končí. A vůbec, život není nic než vleklá stísněnost v temnu.

- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně
uvidíme mámu a ta se o nás postará.

- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?

- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.

- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.

- No, ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá, nebo
cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život
nás čeká až potom...
12.06.2008 13:27:16 | 0 komentářů | stálý odkaz

:o(((

Mocnosti pekelné, na svět se vynořte,

palte, vražděte, avšak neplačte!

Káži Vám tak, jak se mi zlíbí,

ani slzu z oka skápnout nikdo neuvidí

Nedívejte se vlevo, ani vpravo, pouze tam

kam srdce zlomený hlas káže Vám!

Palte, vražděte, všechny ty lidské zmetky,

ani jednoho nenechte proklouznout zpátky!

Očistěte nás od jejich zloby, hněvu, závisti

zašijte jim hrdla, ať nedostane se jim vzduchu dosti,



Ať zardousí se svojí zlostí, ať chcípnou naší lhostejností.

Ani jeden kapku krve však vidět nechci, pro ně krev je cností!
11.06.2008 19:56:42 | 0 komentářů | stálý odkaz

Život je kámoš.....

Každej má místo svý na tý zemi.
I já jsem pošlapán, haněn všemi.
To osud zas dal někomu šach.
Na srdci jizvy a v kapse máš strach..

Život je kámoš a hajzl a šmejd,
tu slunce zasvítí tam začne lejt!
Děláš co umíš a stejné pak čumíš.
Tak zavři oči a nech to bejt!

Radost měj, že slunce zasvítilo.
Není tak zle, aby hůř nebylo.
Já, Jakub od brány do bitvy prohraný
vytáhnu zas i kdyby sněžilo.
11.06.2008 19:09:56 | 0 komentářů | stálý odkaz

Moje věčnost

Jsem unavená jen z toho, že tu jsem
Nerozumím své dětské duši
A i když jsi mě musel opustit
Přeji si abys zůstal
Protože tvoje duše je tu stále se mnou
A nenechá mě tu samotnou
Tyhle rány se zdají být nevyléčitelné
Ta bolest je až moc reálná
Je hrozné, že čas nejde vrátit
Když jsi plakal, utřela jsem ti všechny slzy
Kdybys křičel, přemohla bych všechnu tvou bolest
Držela jsem tě za ruku po celý čas
Stále mě celou máš
Klamal jsi mě
Když už nám nezůstávalo moc času
A teď stále žiji život, který je už pryč
Tvoje tvář mě pronásleduje v nejkrásnějších snech
Tvůj hlas ze mě vyfoukal veškerý zdravý rozum
Tyhle rány se zdají být nevyléčitelné
Ta bolest je až moc reálná
Je hrozné, že čas nejde vrátit
Když jsi plakal, utřela jsem ti všechny slzy
Kdybys křičel, přemohla bych všechnu tvou bolest
Držela jsem tě za ruku po celý čas
Stále mě celou máš
Tolik jsem se snažila přiznat, že jsi odešel
Stále jsi tu se mnou
I když jsem úplně sama
11.06.2008 19:07:34 | 0 komentářů | stálý odkaz

Zas vzduchem poletuje listí

Zas vzduchem poletuje listí

a mlha stoupá z úžlabin

To si anděl křídla čistí

pod trsy rudých jeřabin.

.

Když anděl svými křídly víří

slunce se choulí do mraků

Tažní ptáci k jihu míří

a déšť padá z oblaků.

.

Když anděl svými křídly mává

zima leze do věží

chvíli ještě poprchává,

ale brzo zasněží...26314106
11.06.2008 18:52:40 | 0 komentářů | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se